ZTRACENÉ ŠUPLÍKY

Moc ráda bych psala o hodinách plných nadšení a vědomostí studentů, o přípravách, výletech, prázdninách a dalších příjemných věcech, které život učitele nabízí. V reálu to ale bohužel není jen o tom hezkém, kde taky že ano?

Zejména tehdy, když jste na škole, která zrovna prochází „transformací“, a to nejen ideově, ale i co se materiální stránky týká.

Mám za sebou perný týden, během něhož všichni (ti, co měli šanci mě potkat) poznali (chtě nechtě) můj příběh... a teď už ho budete znát i vy.

Je vlastně banální a vypadá jak vystřižený z nějakého stand-upu. Nazvala jsem ho „ZTRACENÉ ŠUPLÍKY“, protože se nejedná o nic jiného, než o ztracené šuplíky. :D

Stálo mě to spoustu přemlouvání a 4 tatranky. Celkem fajn na to, že jsem využila dětské práce k přestěhování stolu o 2 patra výše. Ti chlapci rozhodně nevypadají jako děti, samozřejmě... Stůl z masivního dřeva se v mém kabinetě, který krom asi 20 krabic nic jiného neobsahoval, skvěle vyjímal. Byl praktický, i když už z druhé ruky.

Radost ale střídal šok. Když jsem druhý den dorazila s odhodláním stůl zbavit prachu, vybavena prachovkou a Prontem proti prachu, čekalo mě překvapení. Stůl stál na svém místě – ono, kdo by ho taky kam tahal, ale šuplíky? Ty chyběly. Těžko pochopit, kam se mohou podít šuplíky, které nikam jinam nepasují. V životě ale všechno své vysvětlení nemá. Zejména šuplíky se asi stanou školní záhadou, kterou se nepodařilo rozluštit nikomu -  dětem, učitelům, uklízečkám, školníkovi, dělníkům, kolemjdoucím...

Závěr? Jdu koupit 4 tatranky, protože budu muset starý stůl nechat odstěhovat a vyměnit za nový.

Ať žije stěhování!