ZABOUCHNUTÉ DVEŘE

Na staveništi, tedy pardon, ve škole, která ale staveniště dosti značně připomíná, vás toho po jisté době moc nepřekvapí. Že nemáte ani na konci září kabinet, že se netopí, že v místech umyvadla neteče voda, neboť jinak by to pocítila i všechna patra pod vámi, že ve třídách nejsou dveře a když ano, tak zase ne potřebný počet stolů a židlí… prostě, jak říká můj taťka, člověk si zvykne i na drát v hlavě.

V této záplavě negativ ale přesto lze najít i světlé body, teď nemluvím o žácích ani nemyslím na kolegy. :-) V hlavě mám spíš okamžiky, situace, které byste jinak asi neměli šanci zažít.

Když tak za vámi ještě před začátkem školního dne přijde student s tím, že jsou zabouchnuté dveře u třídy, první co vás napadne, je skutečnost, že se ve třídě zase někdo schoval. Po dlouhém ťukání na provizorvní dvěře, které mají z venku kouli, ale zjistíte, že bohužel nikoliv. Nikdo ze žáků přeci nechodí do školy dřív než 15 minut před začátkem.

Když to nejsou žáci, tak snad oni dělníci, že by něco přes noc ve třídě dělali? Nechce se vám tomu věřit, ale jako další možnost volím právě přímý dotaz na ně. Jsou stejně překvapeni jako já. Každopádně jsou si vědomi, že klíče by mít měli. Měli… po dlouhém poptávání se a šrumu mezi dělníky ale záhy zjistíme, že opak je pravdou. Ne, že by nám tuto skutečnost někdo sdělil, ale když se před dveřmi objeví muž s kladivem, začíná nám to docházet. Po třech ranách je hotovo. Díra ve dveřích, ale, a co je důležité, v otevřených dveřích. Člověk by při jejich zápalu do práce nečekal, že budou až takoví muži činu, ale fajn. Za minutu začíná hodina, děti mají zážitek a zároveň díru ve dveřích – je tu další školní den.

PS: Foto je jen ilustrační - tahle třída má už se zabouchnutými dveřmi a vyprošťováním pár zkušeností. :-)