Když je toho moc...

Jsou dny a dny… Jednou byste ta děcka zulíbali, jindy i ten nejhorší mučící nástroj není v představách dost dobrý. Ty dny přijdou. U koho ještě nikdy nepřišly, nebojte… nebo tedy vlastně trochu se obávejte, ale… stejně si nemyslím, že někdo takový je. :)

Někdy vám totiž připadá, že se na vás všechny děti domluvily, ano opravdu všechny, do jednoho. Ten den si přejete být co nejdříve doma, ale jako na potvoru ten den ne a ne skončit - máte šest hodin, někdy i odpoledku a zdá se to být nekonečné. 

Když už vám nejde se usmívat, alespoň se nemračte. Nezapomínejte totiž nikdy, že i když vás někdo štve, sedí v té třídě vždy i spousta těch, co to všechno kolem štve taky. Neříkám, že učitel by se měl stále usmívat jako „měsíček na hnoji“, ale nepřenášejte si zlost z hodiny na hodinu, z žáka na žáka. Jednou mi můj učitel řekl, že pokud jsme zkoušeni a cítíme se nervózně, i učitel znervózní. Pokud je žák smutný, může to přenést i na učitele, stejně tak radost a vše ostatní. Tak až příště přijdete do třídy vytočení z předchozí hodiny, vzpomeňte si na to. I vy jste „zrcadlem“ pro své žáky a naštvané děti přeci ve třídě mít nechcete, nebo?

Zdroj obrázku: http://www.mar-tas.estranky.cz/clanky/ucitel.html